Jak si tvou bytost můžeme reálně představit, když z tebe sejmeme identifikaci s tvou jednou inkarnací, kdy jsi byl Ježíš?
To je právě to. To je tahle moje velkolepost nebo velikost, kterou vyzařuji, a když chci, tak odštěpím malinký kousek sebe a pošlu ho do nějakého příběhu, tohle bylo konkrétně na Zemi, ale zároveň já v naprosté své většinové energii zůstávám přítomný jako část Zdroje, která se vnímá jako Kristovské vědomí nebo bezpodmínečná láska, a tedy nezanikám, nevznikám, pouze jím jsem. A tady v tom poli je přítomno samozřejmě vícero individualit, a přitom jsme zároveň takovou jednou jednolitou kvalitou. Tedy, je tu možné zažívat, že jste oddělení, pokud to tak chcete – je možné se vydělit jako část, jako fragment, a přitom zároveň je možné se cítit být obsažený ve všem/všeobsažný. Takže, to je ta nádhera toho, že když se nevzdálíte daleko od Zdrojové kvality/od Zdroje samotného, pak je možné zažívat naráz oba tyto stavy. A to bylo to, co lidé cítili, když jsem se inkarnoval jako Ježíš, že jsem byl jako takovým prostředníkem Zdroje. Že kdekoliv jsem byl nebo kamkoliv jsem vkročil, lidé byli povzneseni a často až tak nějak fascinováni tím, že já, aniž bych něco učinil nebo konkrétního vykonal, tak jsem přinášel takovou zářivou klidnou milující přítomnost do prostoru, a to samo o sobě bylo neuvěřitelně silné pro ně. Tedy, to je ta kvalita toho, když jste spojeni se Zdrojem, a přitom se vtělíte jako člověk na Zemi.